Filip

rehabilitace a pomůcky k zlepšení chůze

Vážení čtenáři,

jmenuji se Filip, je mně 11 let. Narodil jsem se s nemocí, která nemá moc krásný název - spastická paraparéza obou dolních končetin, dětská mozková obrna. Lékaři zprvu mým rodičům řekli, že nebudu chodit. Mamka i taťka nechtěli takovou zprávu přijmout a já jsem cvičil, plaval a podstoupil jsem hooodně operací. Byl jsem stále v nemocnici, zasádrován nebo na rehabilitačních pobytech. Bylo to těžké období, vlastně pořád ještě je.

Všechno, co se mnou moji rodiče absolvovali, přineslo veliké zlepšení. Neuměl jsem mluvit, psát, zapnout si bundu, vyčistit si zuby, vstát, chodit....atd . Nyní po velikém úsilí jsem se zlepšil  celkově ve všem, a to i díky pomůckám, které mně darovaly nadace i dobrovolní dárci.

Doma jezdím na motomedu, cvičím na závěsných lanech Redcord. Mamka si musela udělat kurz, aby se mnou mohla cvičit a všechno zvládla. Tejpujeme, mám doma speciální programy na řeč, cvičím každý den.

 

Chodím do běžné základní školy sám, na vozíčku bez asistenta. Škola má bezbariérový vstup, když potřebuji, spolužáci nebo paní učitelka mně pomohou. Vozíček jsem dostal od nadace, jsem za něho velice rád. Školu navštěvuji individuálně, protože jsem pořád po operaci, zasádrován nebo hodně unavený, tak se učím doma. Učení mě baví, mám samé jedničky, ale nejvíc ze všeho miluji housle a klavír. Hrát na oba nástroje můžu díky mým dvěma výborným učitelům, kteří mě chodí učit k nám domů. Hudba je můj život, tak moc ji mám rád, jako moje sestra Kristýna. Studuje na konzervatoři klavír. Je mým vzorem, je velice vážně nemocná chyběl jí jícen, přes to všechno dokázala jít za svým snem.

Jsem rád, že jsem se narodil v téhle době, v době vyspělé techniky, která pomáhá nemocným a postiženým lidem, protože díky neurostimulátorům Walkaide, které používám, mám obrovskou šanci sám chodit. .,,Krabičky'' tak jim říkám, mám na obou nohách. Pomáhají mně v chůzi, ve cvičení, s chodítkem, s holemi. I ty mám díky laskavosti neziskových organizací.

A proč Vám to vlastně všechno píšu?

Protože všechny pomůcky, cvičeni atd. jsou velice finančně náročné a já jsem ještě malý a hudebníkem zatím nejsem, abych si mohl všechno zaplatit sám. Moji rodiče se snaží na maximum, ale bez pomoci lidí, kteří nám pomohli a pomáhají, by to nešlo!

Jsem teď v 5. třídě, a abych se mohl učit, navštěvovat školu, plně se věnovat hudbě, potřebuji do krabiček speciální elektrody a manžety, aby mě krabičky pomáhaly a držely na nohách. Velikou pomocí, by pro mě bylo speciální cvičení v sanatoriu Klimkovice. Cvičí se na stejných lanech jako mám já doma, a to hodinu a půl denně. Mamka by se naučila další nové cviky a já bych byl zase blíže ke svému vysněnému přání vstát, chodit, hrát a věnovat se vzdělání, jít za svým snem a cílem ,,BÝT HUDEBNÍKEM".

Hrát pro všechny lidi, kteří mně pomohli, pomáhají a já věřím, že ještě pomohou.

Děkuji Vám Filip

ZPĚT NA SEZNAM CHARIT