Polohovací postel pro Zbyška

polohovací postel

Na vozíku jsem čtrnáctý rok, od svých třiceti dvou let. Jsem spisovatelem a grafikem na volné noze. Před úrazem jsem pracoval jako terapeut lidí závislých na drogách jako je heroin, pervitin, alkohol, hrací automaty. Byla to práce dramatická, plná napínavých životních příběhů, ale určitě naplňující a rád bych se k ní vrátil.

Být samostatný je nejdůležitější věcí pro každého, kdo chce o sobě svobodně rozhodovat. Abych nebyl závislý na rozhodnutí druhých o vlastním životě, potřebuji spolubydlícího pomocníka, asistenta osm hodin denně, který byl stále po ruce, „kdyby něco“, kdybych se dostal do úzkých. Je dobré mít „svého“ člověka, se kterým si rozumím, kamaráda. Je to mnohem lepší než úřadem přidělený „pracovník“ bez kamarádství či zájmu..

K samostatnému životu patří i rehabilitace, alespoň jednou týdně. Jelikož se sám nehýbu, musím mít někoho, kdo hýbe a cvičí se mnou, jinak hrozí nejrůznější nemoci a být nemocný je obrovská nuda. Při přesunech z vozíku do postele si potřebuji postel snižovat i zvyšovat, abych ušetřil síly nejen asistenta. Ty bude potřebovat, abychom co nejdříve vyrazili spolu na výlet.

Co se týká elektrické polohovací postele, neumím si představit, že bych byl bez ní. Pro asistenty je to ulehčení a hlavně je nemusím v noci budit,, když se mi chce na malou, díky posteli to zvládnu sám. Ta současná mi dosloužila, a jelikož občas bydlím u rodičů, mám druhou i u nich a platí to samé. Nemusím je v noci budit, už jim je osmdesát let. Koupím si ji v bazaru, protože nová je zbytečně drahá.

Děkuji předem za vaši účast.

ZPĚT NA SEZNAM CHARIT