Bezpečná škola

školní psycholog

Škola by kromě vzdělávání měla poskytovat bezpečné zázemí. Pocit bezpečí máme tam, kde se cítíme dobře, kde najdeme útočiště, pomoc a podporu.

Všichni se během svého života potýkáme s problémy a zažíváme menší či větší trápení. Někdy si umíme pomoci sami, někdy potřebujeme někoho, kdo nám pomůže – a to může být i školní psycholog. Školní psycholog vám pomáhá nejen, když ztratíte někoho blízkého nebo se trápíte rozchodem či neshodami rodičů. Pomáhá také, když máte problémy s učením, zažíváte strach ze zkoušení, trápí vás pocit trémy nebo pocit, že se vám prostě nedaří. Pomáhá, když máte problémy s některými spolužáky, ale i „jen“ když se ve třídě necítíte prostě dobře a máte pocit, že nemáte kamarády, jako třeba Kája.

Kájovi se rodiče se museli přestěhovat za prací, a proto Kája musel opustit své kamarády a začít chodit do nové školy, mezi nové spolužáky. Noví spolužáci k němu byli sice milí, ale on se cítil sám, bez kamarádů. Zdálo se mu, že každý už má svého přítele, že o něj nikdo nestojí, a proto je tam prostě přebytečný. Paní učitelka si všimla, že se Kája svých spolužáků straní a že je smutný, něčím se trápí. Proto pozvala školní psycholožku Hanku. Hanka do třídy za dětmi několikrát přišla, aby viděla, jak spolu vycházejí, aby si s nimi povídala o tom, co je přátelství a kdo je kamarád. Nakonec všechny děti měly za úkol nakreslit svého spolužáka, kterého považují za svého kamaráda – za takového „dobrého anděla“. Když pak děti své „dobré anděly“ ukazovaly a povídaly o nich, uviděl Kája, že i on má ve třídě kamarády. Stačí se jen dobře dívat.

Činnost školních psychologů je velmi užitečná, podpořte jejich práci na školách.

ZPĚT NA SEZNAM CHARIT