Když děti přicházejí o rodiče

pomůcky a potřeby pro terapeutické techniky

Jirka - doma se rodiče každou chvíli hádají, křičí na sebe. Mladší bráška se k němu večer přitulí a brečí spolu. Rodiče se sice zavřou v obýváku, ale i tak jde slyšet, co všechno si říkají, mluví i o rozvodu a to od kamarádů ví, co je. Jirka s bráškou v tu chvíli o svých rodičích říkají, že jsou to zombíci a ne rodiče. Když bráška usne, Jirka si začne vytrhávat vlásky. Pomalu, aby to bolelo. Při tomto pocitu rychle zapomíná, jak to bolí, když se hádají rodiče, a jak bolí, že asi jednoho z rodičů neuvidí moc často.

Markétka – jednou ji maminka zapomněla vyzvednout z družiny. Paní vychovatelka se maminky nemohla dovolat. Pro Markétku hodinu po zavření družiny přišli policisté. Markétka byla vystrašená, nevěděla, co se děje, maminka ji vyzvedávala celou první třídu vždy včas. Večer za Markétkou přijela babička. Byla moc uplakaná a Markétce říkala chudinko moje. Markétka už nikdy maminku neviděla. Asi za týden se dozvěděla, že maminka měla autonehodu, při které zemřela. Musela jít do rodiny k tatínkovi, kterého ale do té doby viděla jen párkrát v životě. Měl už novou ženu a s ní dvě děti. Markétka je neměla ráda. Maminka jí strašně chyběla, moc se jí stýskalo. Ve škole jí úplně přestalo jít učení. V noci se začala hodně budit. Přestalo jí chutnat jídlo a Markétka moc zhubla.

Honzík - Honzík chodil do školy vyzvedávat svého brášku. Honzík byl šikovný, rodiče měli spolehnutí, že mladšího vyzvedne a dovede domů. Ve školce jednou zaslechl rozhovor paní učitelek, který se týkal jeho a bratra. Sdělovaly si navzájem lítost nad tím, že Honzíkův tatínek brzo zemře, jak moc je nemocný. Nevšimly si, že Honzík slyší, co si povídají. Honzík tomu nerozuměl, ale dlouhé večery doma strachem nad ztrátou tatínka plakal. Neuměl o tom s nikým hovořit. Jeho smutek se začal obracet ve zlost, což se někdy lidem stává. Zlost začínala být tak veliká, že začal doma trápit pejska a ve škole se hodně pral.

K dětství by měla patřit radost. Ale i děti se dostanou do situace, že je trápí ztráta či opuštění rodičem, řeší to svým způsobem. Někdy se stane, že k takovémuto trápení se připojí ještě psychické onemocnění. Celá situace se pak mnohem zhorší, a pokud nepřijde pomoc zvenčí, děti chřadnou. Mohou si odnést nezahojenou bolest, která je může provázet v celém jejich životě, i v době, kdy se samy stanou maminkami a tatínky.

Jirkovi, Markétce i Honzíkovi pomohli psychologové vyrovnat se s tím, co je tak moc trápilo. Jirkovi rodiče se sice rozvedli, ale díky rodinné terapii, kdy psycholog hovoří s celou rodinou, se v klidu domluvili na střídavé výchově dětí. Nyní se rodiče stýkají a jsou z nich přátelé. Jiřík je spokojený. Markétčina nevlastní maminka si všimla trápení Markétky a spolu dětským psychologem přišli na to, jak si navzájem dávat lásku. Markétka tak našla druhou maminku a i když jí ta první stále chybí, je šťastná, že nalezla lásku i jinde. Honzík se díky terapii, kde mohl mluvit o svých obavách, docela brzy dozvěděl, že učitelky nehovořily o jeho tatínkovi. S terapeutem se naučil pocity zloby zvládat a po čase zjistil, že se vlastně už nezlobí. Ne vždy však takovéto příběhy končí takto dobře.

Psychologové a psychoterapeuti dokáží často pomoci. Pomoc není jednoduchá a mnohdy stojí mnoho peněz. V Modrých dveřích dětem pomáhají prostřednictvím psychodiagnostiky, psychoterapie, arteterapie a jiných terapeutických technik.

Více informací najdete na www.modredvere.cz.

Garantem pomoci je Terapeutické centrum Modré dveře.

ZPĚT NA SEZNAM CHARIT