Když se nudíme, neumíme čekat ani se nechceme učit

rekonstrukce a vybavení čekáren

Byl jednou jeden kluk, který jedl jenom jídlo, které má zelenou barvu; do školy chodil stále stejnou cestou; spát chodil každý den ve stejný čas; neměl rád, když ho lidé hladili. Bezpečně se cítil jen doma, kde to znal a měl své oblíbené hračky. Když nastala situace, na kterou nebyl zvyklý (například měl horečku a musel jít k lékaři), tak byl smutný nebo někdy i naštvaný, a pak rozbíjel věci kolem sebe nebo třeba ubližoval i svým blízkým.

Zní to jako začátek pohádky, ale je to vlastně příběh dětí, které skutečně žijí mezi námi, žijí však s diagnózou autismus.

Autismus je poměrně závažná forma postižení, která se projevuje tak, že děti a dospělí dobře nerozumí světu kolem sebe. Mají proto potíže domluvit se s ostatními lidmi a nechápou běžné životní situace. Jsou kvůli tomu často smutní, uzavření nebo naopak naštvaní. Pokud nejsou v pohodě, může se stát, že něco rozbijí nebo dokonce ublíží sami sobě nebo druhým. Jejich život ovládají rituály, např. mají své oblíbené jídlo, daný čas pro ukládání ke spaní nebo chození stále po stejných trasách.

Lidé s autismem potřebují pocit jistoty a bezpečí. Jakákoli změna, například návštěva lékaře nebo jiného neznámého místa, je pro ně značně stresující. Umíte si tedy asi představit, že autismus komplikuje život jak těmto dětem a dospělákům, tak i jejich rodinám.

Naše organizace se jim snaží pomáhat. Některé prostory, ve kterých v současné době poskytujeme naše služby dětským klientům, však potřebují velké vylepšení.

Chceme, aby se u nás děti a jejich rodiče cítili příjemně a bezpečně, protože jen tak bude naše pomoc fungovat nejlépe. Proto bychom rádi naše prostory vylepšili. Určitě si vybavíte nějakou čekárnu nebo ordinaci lékaře, ze které byste nejraději utekli, i když nemáte autismus. A potom si třeba zase naopak vzpomenete na nějakou, kde vám čekání či samotné vyšetření uteklo, protože tam bylo hezky - obrázky na stěnách, hračky na hraní, mohli jste si kreslit či číst knížky nebo se jen tak válet na zemi na měkkém koberci.

V našich centrech bychom rádi měli taky takové přátelské čekárny, které budou zároveň i hernou pro děti, které čekají na vyšetření či dochází na terapie. Chtěli bychom zpříjemnit i místnosti pro nácviky a diagnostická vyšetření. To jsou místa, kde se děti s autismem učí věci, které jsou pro jiné děti běžné. Třeba to, jak si hrát s hračkami, jak vycházet s druhými dětmi nebo jak zvládat změny. Konají se zde také setkání rodičů nebo školení pro rodiče. Na diagnostická vyšetření pak přicházejí děti s rodiči, abychom jim potvrdili nebo vyvrátili, zdali mají autismus. Našim cílem je vytvořit pro děti s autismem útulné prostředí, kde se budou cítit bezpečně, téměř jako doma a kam budou bez obav docházet.

Myslíte si, že by to šlo?

My v APLA Praha doufáme, že s vaší pomocí to možné je. Pokud nás podpoříte, koncem roku 2015 vytvoříme nové čekárny, kde děti najdou pohodlné sedací vaky pro uvolnění a odpočinek, měkký koberec, hračky, stolní hry a knížky, které jim umožní čekání bez nudy.

Za pomoc děkujeme.

ZPĚT NA SEZNAM CHARIT