Ondřejka

elektrický pohon vozíku

Ráda bych se představila, jmenuji se Ondřejka, bydlím v Praze, je mi 42 let. V 18 letech ve 4. ročníku na střední škole jsem onemocněla, z ničeho nic jsem ztrácela rovnováhu, lékaři neznali příčinu, tak mne hospitalizovali na neurologii v nemocnici a po 3 týdnech propustili domů s doporučením klidu na lůžku. Celý čtvrtý ročník jsem byla nemocná, přesto jsem školu dokončila. Tehdy nebyly k dispozici zobrazovací metody typu magnetická rezonance, která je nyní spolehlivou diagnostickou metodou.

Podařilo se mi díky cvičení opět dostat do kondice, běhat už jsem nemohla, ale chodit ano. Drobné nedostatky v motorice jako špatná rovnováha při chůzi a jízdě na kole, jsem se naučila kompenzovat. Proto mě lékaři dále neléčili.

Ve třiceti letech však nemoc propukla naplno, začala jsem zakopávat, ztrácela jsem rovnováhu, přestala jsem vidět na jedno oko. Tehdy mi lékaři sdělili diagnózu roztroušená skléróza mozkomíšní - maligní forma onemocnění. Tedy ta co člověku poměrně rychle a nevratně poškozuje nervová vlákna a tím zhoršuje pohyblivost a svalovou sílu. Ze dne na den jsem se z úspěšné manažerky v nadnárodní společnosti stala nemocnou a po roce invalidní důchodkyní. Tehdy mé dceři bylo 8 let.

Brala jsem to jako příležitost trávit s ní víc času a věnovat se jejímu hendikepu, měla dyslexii a dysgrafii - velice špatně četla a psala. Díky mé pomoci a podpoře svůj hendikep zvládla, naučila se s ním pracovat a dnes studuje vysokou školu a má výborné studijní výsledky. Díky mému zdravotnímu stavu jsme se musely přestěhovat zpět do Prahy, do domu s bezbariérovou úpravou. Našla jsem si zaměstnání, chtěla jsem zúročit své dovednosti a kontakty v jiné než obchodní sféře. Přijali mě do společnosti, která zaměstnávala lidi s hendikepem nejrůznějšího typu. Provozovali kavárnu se zahrádkou a hřištěm na petanque, keramickou a šperkařskou dílnu, prodej kancelářského vybavení a digitalizaci dat. Pracovala jsem na pozici marketingového managera a fundraisera - zajišťovala jsem obchodní partnery, sponzory, reklamu společnosti a také akce pro veřejnost - prodejní výstavy tvorby z keramické a šperkařské dílny.

Pro hendikepované jsem organizovala společenské akce, návštěvy kina, divadla, koncerty, workshopy. Stala jsem se spoluzakladatelkou nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob s hendikepem a jeden rok jsem působila na pozici ředitelky. Ze zdravotních důvodů jsem svou pozici opět opustila.

I přes veškerou léčbu jsem již 3 roky plně odkázaná na invalidní vozík. Nemoc mě však stále více připravuje o mé síly a tak i procházka venku s naším veselým pejskem je pro mne nemožná. Ven se již bohužel bez pomoci nedostanu. Pomohl by mi lehký elektrický pohon k mému mechanickému vozíku, mohla bych ven bez vyčerpání, sama si nakoupit, “projít” se v lesoparku, který máme hned za domem. Mohla bych cestovat.

Za pomoc moc děkuji.

ZPĚT NA SEZNAM CHARIT