Pomoc pro Dorotku

terapie ABA a osobní asistence

Ahoj děti,

jmenuji se Dorotka, je mi sedm let a na rozdíl od vás bohužel nikdy číst nebudu. Knížky nejraději koušu, házím nebo trhám, to mě moc baví. No... moje rodiče to už tolik nebaví, tak se to ode mě neučte. Mám nemoc, které se říká autismus, a k tomu mentální postižení, takže neumím mluvit ani číst. Nedokážu se ani obléknout, najíst se sama, dojít si na záchod nebo poslechnout jednoduchý příkaz. Všechno musí se mnou dělat někdo dospělý a moc jim s tím nepomáhám, jsem hodně tvrdohlavá.

Neumím se s lidmi domluvit a něco zvláštního se mi děje v hlavě, takže se často cítím špatně a pak se moc zlobím. Nemůžu si pomoct, ale ten vnitřní pocit je někdy nesnesitelný, a tak se bouchám do hlavy nebo s ní tluču o zem, kopu do věcí, křičím, pláču a koušu se, až mám tělo samé modřiny. Tohle dělá autismus a nikdo mi zatím neumí pomoci, i když mám už několik léků. Minulý rok to bylo se mnou tak špatné, že mě rodiče museli celé dny držet v náručí, abych si neublížila, a nakonec jsem dokonce dvakrát skončila v nemocnici. Jsem dost velká, tak jim to dalo zabrat, ale letos se už naštěstí cítím lépe.

Máma s tátou se mi musí ve všem přizpůsobovat, a aby mě mohli mít doma, potřebují častou pomoc asistentek, bez kterých by to nezvládli. Jenom tak mohou dojet na nákup, uvařit nebo si trochu odpočinout. Starat se o mě celý den je opravdu hodně náročné a to ještě občas v noci nespím, křičím a házím věcmi po pokoji. Taky se mi rodiče snaží pomáhat se rozvíjet, takže za mnou chodí Lucka, která se v Americe naučila speciální terapii ABA pro autistické děti. Učí mě s její pomocí komunikovat pomocí gest a ukazování, protože si myslí, že když se dokážu s lidmi trochu domluvit, budu veselejší a nebudu si tolik ubližovat. Já si to myslím taky, protože od té doby, co mě Lucka naučila ukazovat rukama „jíst a pít“ (zatím se mi to trochu plete), jsem šťastnější než předtím. No a nakonec naši taky potřebují pomoc paní uklízečky, protože nadělám hodně nepořádku, třeba nedávno, kdy se mi podařilo ukrást v kuchyni sklenici medu a rozlít jej po celém pokoji, to byla veliká legrace.

Tohle všechno stojí peníze, když se přidá ještě platba za speciální školu, do které půjdu v září, dělá to něco přes dvacet tisíc korun měsíčně. Abych mohla být doma s mámou, tátou a dvěma sestrami, jinou možnost než tyhle peníze sehnat nemáme. Pokud nám s tím pomůžete, budeme vám moc vděční a já budu o něco šťastnější holčička. I se svojí nemocí.

Garantem pomoci Dorotce je Konto Bariéry.

ZPĚT NA SEZNAM CHARIT