Vozík pro Natálku

mechanický vozík

Jmenuji se Natálie, je mi 17 let a jsem vzhledem ke svému postižení dětskou mozkovou obrnou odkázána na invalidní vozík a pomoc druhých. Zatím se o mě nejvíce stará moje maminka, vozí mě do školy, absolvuje se mnou všechny mé každodenní aktivity i léčebné pobyty, někdy i za pomoci asistentek. Stále ale ještě rostu a můj zdravotní stav se nelepší, proto velmi záleží na tom, abych měla i kvalitní vozík se všemi nezbytnými doplňky. Základem je antidekubitní sedák (sedák proti otlakům), boční peloty, které mi brání se ještě více křivit do stran. Také samotný rám vozíku by měl být z odlehčených materiálů, neboť ho musí maminka velmi často zvedat do auta, tahat mě v něm po schodech i nerovným terénem, který na nás vozíčkáře a jejich doprovody všude číhá! Ve vozíku trávím hodně času, jsou to vlastně mé nohy, snažím se ho na krátké přemísťování i sama levou rukou ovládat a k tomu mi poslouží tzv. hemipohon.

Bydlíme s maminkou v malém bytě u babičky, o kterou se už maminka také musí starat. Mám ještě staršího bratra a sestru. Sestra studuje vysokou školu zaměřenou na sportovní pohybové aktivity pro handicapované. Mám oba sourozence velmi ráda a oni mě, dokáží i maminku zastoupit v péči o mě, když maminka někdy onemocní nebo si prostě potřebuje na čas od všeho odpočinout. Má toho hodně. Vždyť se o mne stará celý život, krmí mne, přebaluje, obléká, vše potřebné vždy zajistí a udělá, i když je to tolikrát tak těžké a vyčerpávající nejenom fyzicky, ale i psychicky.

Již devátým rokem navštěvuji speciální školu, kde se mi pedagogové i asistenti maximálně věnují, je to takový můj druhý domov, kde nacházím klid a pohodu, naučím se spoustu užitečných věcí a hlavně jsem v kolektivu dětí. Po vyučování chodím s asistentkami na všechny možné kulturní akce, do kina, na výstavy, besedy. Nejraději ale chodím jen tak na procházky s mou asistenční labradorkou Betynkou, která je moje nejvěrnější psí kamarádka. Vždy mne pozoruje, hlídá, podá, co mi spadlo, nebo spolu ležíme, já ji objímám a ona mne zahřívá a olizuje!

To je můj krátký příběh o tom, jak si skromně, ale vesele žiju, protože nechci, aby lidé kolem mě byli smutní. Chci rozdávat úsměvy všem, abychom byli k sobě hodnější a ohleduplnější! Snažíme se s maminkou o to společně, ale potřebujeme k tomu i vaši pomoc. Pomoc těch, kdo vnímá potřeby druhých. Pomoc lidí laskavých a moudrých!<úp>

Děkujeme.

Garantem pomoci Natálce je Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové

ZPĚT NA SEZNAM CHARIT