Zbyšek

asistence, rehabilitace, motomed

Na vozíku jsem čtrnáctý rok, od svých třiceti dvou let. Jsem spisovatelem a grafikem na volné noze. Před úrazem jsem pracoval jako terapeut lidí závislých na drogách jako je heroin a pervitin. Byla to práce dramatická, plná napínavých životních příběhů, ale určitě naplňující a rád bych se k ní vrátil.

Být samostatný je nejdůležitější věcí pro každého, kdo chce o sobě svobodně rozhodovat. Abych nebyl závislý na rozhodnutí druhých o vlastním životě, potřebuji spolubydlícího pomocníka, asistenta osm hodin denně, který byl stále po ruce, „kdyby něco“, kdybych se dostal do úzkých. Je dobré mít „svého“ člověka, se kterým si rozumím, kamaráda. Je to mnohem lepší než úřadem přidělený „pracovník“ bez zájmu..

I pečovatel má své zájmy, svou rodinu a nemůže žít jen z pocitu dobře odvedené práce, ačkoliv je skromný a obětavý, má své povinnosti i mimo své zaměstnání. K tomu slouží i státní příspěvek, ale ten není pro člověka s mou závažností postižením dostatečný a je nutné ho doplnit.

K samostatnému životu patří i rehabilitace, alespoň jednou týdně. Jelikož se sám nehýbu, musím mít někoho, kdo hýbe a cvičí se mnou, jinak hrozí nejrůznější nemoci a být nemocný je obrovská nuda. Při přesunech z vozíku do postele si potřebuji postel snižovat i zvyšovat, abych ušetřil síly nejen asistenta. Ty bude potřebovat, abychom co nejdříve vyrazili spolu třeba na výlet.

Pomůžete mi?

Děkuji Zbyšek

ZPĚT NA SEZNAM CHARIT