Jmenuji se Ema

Příspěvek na rehabilitační pomůcky.

Narodila jsem se v květnu 2021 jako plánované a s láskou očekávané miminko. Po příchodu na svět bylo zřejmé, že mám nějaký ten chromozom navíc a diagnóza zněla: Downův syndrom.

To pro mé rodiče znamenalo velký šok a potřebovali získat čas se rozhodnout, zda se o mě zvládnou postarat. Z porodnice jsem proto byla převezena rovnou do Dětského centra komplexní péče, kde se o mě začaly moc hezky starat zdravotní sestřičky. Byla jsem hodné miminko. Krásně jsem jedla, spinkala, ráda jsem pozorovala, co se děje okolo mě, ale většinu času jsem trávila na jednom pokoji s další malou holčičkou. V září se rodiče rozhodli, že péči o mě nezvládnou, a proto požádali OSPOD, zda by se nenašli nějací vhodní pěstouni, kteří by mě měli rádi a vzali si mě k sobě domů. Dlouho nikoho nemohli najít, prý mají málo maminek a tatínků i pro zdravé děti a já nikdy úplně zdravá nebudu. Kromě Downova syndromu se na ORL ukázalo, že neslyším na jedno, později i na druhé ucho. Navíc jsem začala trpět bronchitidami, často jsem kašlala a špatně se mi dýchalo. Když mi bylo dobře, chodila jsem ven na procházky v kočárku s jednou paní učitelkou, která učila holčičky z vedlejšího pokoje. Od prvního dne v dětském centru mě chodila chovat, povídala si se mnou, někdy si povídala i s mými rodiči. Dneska už vím, že se jmenuje Veronika a říkám jí mami.

Celé své první Vánoce jsem prokašlala, měla jsem totiž Covid a vysoké horečky. Mamka Verča u mě byla každý den a někdy byla moc smutná. Všechno se změnilo na Silvestra. Na Nový rok mi pošeptala do ouška, že už nikdy nebudu sama, že si mě se svým manželem Zdeňkem vezmou domů. Jakmile to bylo možné, stěhovala jsem se do domečku ke své nové rodině. A tak jsem dostala nového tatínka, maminku, ale taky velkého brášku Vendu a sestřičku Evičku

Nyní jsou Emě již tři roky a má toho za sebou opravdu hodně. V průběhu posledních dvou let lékaři zjistili stále se zhoršující stav plic, svalovou hypotonii, která je v té nejhorší formě a přidalo se k ní několik dalších potíží. Ema nechodí, pohybuje se lezením a v posledním měsíci se naučila postavit se s oporou. K životu potřebuje hodně pomůcek, které jí a rodičům usnadňují život, rehabilitační židličku, rehabilitační kočárek, zádržný systém do auta, čističku vzduchu, brýle na korekci zraku ap. Vše je opravdu velmi finančně náročné.

Za jakoukoliv finanční podporu na nákup pomůcek vám dárcúm budeme vděční. Děkujeme.

ZPĚT NA SEZNAM CHARIT