Pomoc pro Adrianku

Umožnit Adriance návštěvu speciální školy a rehabilitace.

Na narození Adrianky se těšili rodiče i sourozenci. Tatínek byl připraven s fotoaparátem v ruce, protože holčička se měla narodit plánovaným císařským řezem, a tak chtěl její první okamžiky života zachytit. Jenže maminka začala v noci před termínem porodu masivně krvácet a musela ihned na operaci. Tatínek Adrianky je lékař a na sále byl jako otec přítomný. Když uviděl svou dceru bez života, fotoaparát odhodil a začal s kolegy ihned s oživováním. Maminku odvezla sanitka do Vojenské nemocnice v Praze, protože stále masivně krvácela. Tam dostala 24 transfúzí a stejně jako její dcera bojovala o život. Nakonec lékaři zachránili jak maminku, tak Adrianku. Pro ni ale měli lékaři velmi špatné vyhlídky. Připravovali rodiče na to, že zůstane ležákem. V podstatě byl zázrak, že vůbec přežila. Rodičům bylo jasné, že jejich holčička bude jiná než její starší sourozenci. Už jako miminko málo přibírala, a tak jí nakonec zavedli do bříška hadičku, tzv. peg, kterým přijímá potravu. Navíc musela začít ihned s pravidelným cvičením. Rehabilitace byly pro holčičku nesmírně důležité, aby se nenaplnila prognóza lékařů. A tak Adrianka musela od miminka poctivě cvičit každý den a bylo to náročné jak pro holčičku, tak pro její maminku.

S Adriankou jsme se setkali poprvé v roce 2019. Byla to už tehdy nesmírně šikovná holčička, která se posouvala po zadečku a měla nesmírnou chuť postavit se na nohy. Rodiče byli smířeni s tím, že chodit nikdy nebude, že zůstane na invalidním vozíku a byli vděčni, že se prognóza lékařů nevyplnila. Za tímto úspěchem už tehdy byla neuvěřitelná píle jak rodičů, tak Adrianky. Tehdy si rodiče hlavně přáli, aby jejich holčička, která nechodila, ani nemluvila, byla šťastná, a to se jim skutečně dařilo. Zajímalo nás, jak se Adriance po třech letech daří, a zjistili jsme, že tato krásná holčička všechny nesmírně překvapila. Pravidelným cvičením v neurorehabilitačním zařízení se stal zázrak. Adrianka udělala své první krůčky. U toho cvičení byla maminka. Všechno si natočila a se slzami v očích poslala video manželovi do práce. Oba byli nesmírně dojati.

Holčička má před sebou pochopitelně ještě dlouhou cestu, ale rodiče věří, že pravidelnými rehabilitacemi se posune ještě dál, že třeba jednou bude chodit úplně sama a dokonce, že začne i mluvit, protože už teď zvládá pár slov zásluhou speciální školy, kam pravidelně dochází. Nezbývá, než holčičce s financováním drahých rehabilitací pomoci.

Určitě to má smysl !

ZPĚT NA SEZNAM CHARIT