Tomášek, 9let

Jakub a Jana si vzali do pěstounské péče chlapečka Tomáška, když mu bylo pět let. Rozhodli se, že mu dají, co mohou, a že budou aktivně vyhledávat nejrůznější vzdělávání a odborníky tak, aby se mohli řídit těmi nejlepšími radami. Nyní je Tomášovi devět a oni neví, jak dál. Jsou vyčerpaní, rezignovaní a připadá jim, že nic nefunguje. Již vyzkoušeli všechny možné odborníky, řídili se bezpočtem rad, ale většina z nich, pokud vůbec fungovala, tak jen krátkou dobu. Rodiče k terapeutce Báře přišli ve chvíli, kdy měl Tomáš velké obtíže ve škole, byl označen za nejproblémovější dítě školy, neustále byl v odporu vůči rodičům a začínal být čím dál více vulgární. Odmítal dělat jakoukoli práci a měl vždy poslední slovo. Navíc v poslední době začal mít záchvaty, při kterých padal na zem, křičel a plakal. Bára oba pozorně poslouchala a řekla: „Vidím, že jste oba dva vyčerpaní a nevíte kudy kam, také rozumím tomu, proč se Vám občas prožene hlavou, že Tomáše vrátíte, ale také slyším, že se jen tak nevzdáváte a chcete vyzkoušet všechny možnosti. Říkáte, že Vám žádné rady nefungují, že s žádnými výchovnými postupy neobstojíte. Dovolte tedy, abych Vám nabídla ještě jinou možnost, a to společné hledání cesty k Tomášovi. Nečekejte, že Vám budu říkat, jak to máte doma s Tomášem dělat, to ne, já to nevím, ale budu Vás provázet a podporovat na této někdy trnité cestě."

Jakub a Jana se vrhli do práce na sobě a začali naslouchat Tomášovým a svým potřebám. Najednou Tomáše viděli jako jejich chlapečka, který měl velmi obtížný start do života a chybělo mu prvotní přijetí. Doma si ho všímali pouze, když velmi plakal, rozbíjel věci, nebo ubližoval sestřičce. Tomáš si prostě neumí říct o pozornost jinak. Velmi těžce nese jakékoli odmítnutí a bojí se, že bude znovu opuštěn. Během psychoterapeutického poradenství se postupně Jana s Jakubem naučili, jak rozpoznávat potřeby a iniciativy Tomáše, jak řešit konflikty, jak nastavovat hranice a pravidla, jak nehodnotit a mnoho dalšího. Situace v rodině se velmi zlepšila, Tomášovy záchvaty úplně přestaly. „Nejdůležitější pro mne je pochopení smyslu Tomášova chování, rozumím mu a díky tomu jsem si jistá, jak mám reagovat“, dodává Jana na závěr.